"Díky výměně profilových desek jsou teď pro účastníky kurzu k dispozici zajímavější lezecké cesty. S novými, měnitelnými chyty navíc budeme moci trasy častěji obnovovat, aby nebyly pořád stejné," upřesnil současné možnosti vedoucí instruktor lezení nadrotmistr Miroslav Beneš. Zároveň prozradil, že kromě venkovního trenažeru Jakub, je nově opravená i stěna v tělocvičně a přibyly tak boulderové cesty. "Dají se lézt i bez lana. Vojáci je můžou vyzkoušet třeba v rámci ranní rozcvičky."

Bezpečnější a různorodější výcvik

Díky novým sklolaminátovým plátům na šikmině, které připomínají strukturu skalního masivu, je teď výcvik mnohem bezpečnější. Původní, dřevotřískové desky pod širým nebem pracovaly a ničily se. Organizátoři kurzu zařazují na šikmině do výcviku složitější techniky, například i tzv. Dülferův sed, slanění osob přes dvojité lano, slanění osob přes dvojité lano. "V základním kurzu ho trénujeme zatím s dojištěním. Ve zdokonalovacích se trénuje i spouštění a vytažení břemene. Abychom udělali výcvik záživnější, zařadili jsme do našeho programu na šikmině i slaňování na hadici, podobně jako to dělají hasiči," doplnil nadrotmistr Beneš.

Právě rozmanitost je základním stavebním kamenem každého kurzu. "Snažíme se výcvik připravit pokaždé trochu jinak, protože se nám účastníci do kurzu často vrací. Stavíme třeba vysokolanové překážky, aby si vyzkoušeli základní techniky, které by vojáci měli znát a které nejvíce využívají," popsal jednu z částí výcviku instruktor lezení nadrotmistr Karel Háječek.

Mezi ně patří například i manévry, kde jedno lano je napnuté na nohy jako základna a druhé natažené nad hlavou na ručkování. Dalším je francouzský způsob k překonávání rokle, kdy se ve velké výšce jistíte zapřenou nohou a po laně se vlastně plazíte. "Není to vůbec jednoduché. Když trénujete řízené spadnutí z lana a musíte se dostat zpátky do původní polohy, tak je to hodně fyzicky náročné. Lano totiž pruží a není to jako udělat výmyk na hrazdě," svěřil se se svými zážitky tělocvikář 152. ženijního praporu desátník Michal Bárek, který je na základním kurzu už podruhé. Přestože se lezením zabývá i v civilu, byl pro něj výcvik opět přínosem. "Tady se dává mnohem větší důraz na sebejištění. Při běžném lezení po skalách nebo na umělé stěně se to příliš neřeší. Líbí se mi ten profesionální přístup našich instruktorů."

Trénink nejen na Jakubovi

Kromě lezeckého trenažeru v posádce Bechyně si účastníci vyzkouší trénink i jinde. Například na bechyňské ferratě nebo umělé stěně v Písku. "Tady si mohou zalézt ve výšce až 15 metrů, vyzkoušet daleko větší převisy a větší rozmanitost cest. Prostě si přičichnou ke sportovnímu lezení," dodal Beneš.

Na základní kurz lezení navazuje zdokonalovací kurz. Ten se bude konat v květnu, týden ve Vyškově na Jakubovi a pak týden v Jeseníkách na skalách.