Pomáhali například v obci Metly, kde se 13. srpna brzy ráno protrhla hráz místního rybníka. Vesnicí se prohnaly tři metry vody, třináct domů bylo totálně zničeno. "V jedenáct hodin večer jsme tam tehdy jeli asi s patnácti vojáky uklidit příjezdovou cestu k domu, aby se sanitka dostala k ženě, která měla rodit. Přijeli jsme do obce, kde byla naprostá tma. Nic nesvítilo, jen občas problesklo světlo od měsíce," vzpomíná rotmistr Vladimír Sosna, jeden ze strakonických vojáků, kteří pomáhali při povodních v roce 2002.

Místo domu jen díra s vodou

"Na cestu jsme viděli jen díky světlům nákladního vozidla Tatra. Všimli jsme si obrovské díry, ale nevěděli jsme, co to má znamenat. O to větší šok to byl druhý den ráno, když jsme tu spoušť viděli za denního světla," pokračuje ve vyprávění. "Jeden z místních lidí nám ukazoval místo, kde stál jeho dům. Byla tam jen díra a v ní voda."

V obci Metly, které se staly symbolem povodní v roce 2002, pomáhal i nadporučík Vladimír Látr. Také jemu utkvěl v paměti podobný tragický pohled. "Na místě, kam jsme přijeli, stál jediný dům. Kolem něj nezůstalo vůbec nic," vybavuje si první dojmy z místa.

Povodeň si vyžádala lidské životy

Ničivá povodeň nepáchala jen škody na majetku, ale vyžádala si i lidské životy. "První věc, na kterou jsme se ptali, byla, jestli to všichni přežili. Dozvěděli jsme se, že někoho pohřešují. Bohužel jej později našli mrtvého," vzpomíná rotmistr Sosna na smutné okamžiky.

Vojáci tehdy pomáhali se vším, co bylo potřeba. Vozili materiál a potraviny. Odstraňovali naplaveniny, odváželi sutiny, pomáhali s úklidem. "Byl jsem pyšný, že sloužím v armádě a mohu pomáhat," svěřil se rotmistr Sosna.

Lidé nosili vojákům kávu a buchty

Vojáci vzpomínají i na místní obyvatele. "Lidé byli rádi za naši pomoc, nosili nám kávu a buchty," vybavuje si s úsměvem nadporučík Látr. "Hodně si s námi povídali. Řada z nich se ale chtěla bavit o všem možném, jen ne o tom, co se stalo," pamatuje si rotmistr Sosna a dodává: "Povodeň postihla i rodiče jednoho mého známého. Ten týden, ve kterém se to stalo, pro ně přestal navždy existovat. Jsou schopní hovořit o tom, co bylo před tím a potom. O tom, co se stalo mezitím, dodnes nechtějí mluvit."

Největší záplavy v Jihočeském kraji odstartovaly vydatné deště ze 6. a 7. srpna. První skupiny vojáků začaly pomáhat 11. srpna přímo ve městě Strakonice. Od 12. srpna byli vojáci nasazeni ve Volyni, Bavorově, Husinci, v Prachaticích a Vodňanech. Od 13. srpna pak byli další vojáci vysláni do Katovic, Blatné a obcí Lnáře, Metly, Předmíř, Tchořovice a Radošovice. Výpomoc strakonických vojáků byla oficiálně ukončena 15. září.