Stejně jako na jiných kurzech, i u vojenského plavání přišla na řadu nejprve teorie a teprve poté praxe ve vodě. "Praktická část začíná v bazénu v Hluboké nad Vltavou, kde každého účastníka čeká nejprve vstupní přezkoušení," popsal start náročného týdenního programu instruktor praporčík Tomáš Němec z oddělení bojové přípravy 15. ženijního pluku, který výcvik řídil. Vojáci v bazénu musí uplavat 300 metrů volným stylem, 25 metrů pod vodou, odtáhnout figurínu na vzdálenost 200 metrů a vydržet pod vodou po nádechu 30 vteřin.

Kromě plavání si účastníci kurzu vyzkouší i ovládání plavidel, jako je kajak, kánoe nebo raft. Naučí se svlékat z oblečení přímo ve vodě nebo také zvládnout pořádné peřeje. "Divoká voda pro mě byla úplnou novinkou. Sjížděli jsme ji nejen na raftech, ale i sami jen ve vestě a helmě. To byla zážitková jízda. Důležitá je poloha těla - mít nohy před sebou, abyste se mohli případně odrážet od překážek a zůstat nad vodou," přiblížil svoje pocity z výcviku na umělém kanále v Českém Vrbném poručík Adam Altrichter ze 151. ženijního praporu.

Protože se jedná o výcvik ve vojenském plavání, trénuje se i se zbraní, v oblečení s batohem a v maskování. "Nejhorší pro mě byla studená voda a tma. Když jsme měli noční plavání a museli uplavat 1 km úplně potichu bez jediné vlnky či bublinky, bylo to náročné více na psychiku než na fyzičku. Vidíte před sebou jen ten most, který se ne a ne přiblížit," vylíčil zážitek většiny účastníků kurzu nadporučík Adam Jirásek ze 102. průzkumného praporu, který si obnovoval instruktorskou licenci.

Vojenské plavání má několik stupňů odborností. Začíná se základním kurzem, na kterém účastníci získají elementární dovednosti. Pokračuje instruktorským kurzem, kde se vojáci navíc seznamují i s metodikou, tzn., jak danou problematiku vysvětlil, předvést a naučit. Nejvyšším stupněm je vedoucí instruktor speciální tělesné přípravy vojenského plavání, který jako jediný může udělit osvědčení instruktora.