Jeho součástí byly také úpravy v povodí řeky Malše, aby se tu perlorodkám lépe dařilo, a odchov mladých perlorodek. Ten by měl přispět k obnově přestárlé populace. V České republice nyní žije asi 10 tisíc perlorodek, jen zlomek počtu ze začátku 20. století. V povodích, která leží v různých státech, by ochrana perlorodky bez vzájemné spolupráce vůbec neměla smysl. Mlže včera za přítomnosti expertů do Malše vypustili zástupci partnerských organizací projektu.

"Do řeky jsme vypustili dvě stovky drobných perlorodek, zhruba 850 dalších přijde na řadu později. Pokud se vše podaří, stráví zhruba 5 až 10 let zahrabány v povrchové vrstvě dna a teprve později se uchytí na jeho povrchu. Postupně se jim vyvine filtrační aparát, kterým zachycují drobné částečky potravy z vody. Pro další osud perlorodek je klíčové šetrné hospodaření v celém povodí, chráníme proto vedle Malše i mnoho jejích přítoků," vysvětluje Kateřina Římalová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, koordinátorka záchranného programu.

"Perlorodka říční žije z našich živočichů nejdéle, až 140 let. Díky tomu se některé její populace zachovaly až dodnes, přestože několik desítek let nedochází k jejich úspěšnému rozmnožování. Ochranu perlorodky komplikuje její velmi složitý a částečně parazitický životní cyklus. Mladí jedinci nedokáží přežít první roky života v poškozeném prostředí našich řek. Polopřirozeným odchovem v klíckách jim dokážeme pomoci první roky života překonat, a pak se můžeme těšit na jejich dlouhý další život v přírodě. Zároveň se ale v povodí potoků musí šetrně hospodařit, protože splachy z luk a lesů mají na přežívání perlorodek podstatný vliv," vysvětluje František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ĆR.

Úpravy v povodích s perlorodkou jsou financovány z krajinotvorných programů Ministerstva životního prostředí. V povodích se sleduje kvalita vody a monitorují zdroje znečištění. K udržení kvality luk v okolí perlorodkových toků, které tvoří důležitý zdroj potravy (detritu), je potřeba sekat trávu. Dále se prořeďují břehové porosty kvůli oslunění toků. Důležitá jsou protierozní opatření, která pomáhají zmenšovat množství splavovaného materiálu v korytě toku - jak úpravami erozně nestabilních přítoků, tak budováním takzvaných sedimentačních pastí.

"Záchranné programy pomáhají v naší krajině udržet vzácné druhy rostlin a živočichů. Nyní jich máme již třináct a chystáme další. Díky nim se podařilo zachránit pro naši přírodu hvozdík písečný český, daří se zvyšovat počty užovek stromových. Prospívají ale i jiným druhům. Často totiž spočívají v podpoře šetrného hospodaření, které zlepšuje podmínky i pro jiné rostliny a živočichy. V případě perlorodky jsou to třeba vranka obecná či mihule potoční," uzavírá František Pelc.