Civilní prostor v katastru obcí Svatý Ján nad Malší a Ločenice na Českobudějovicku. Území, ve kterém probíhalo cvičení táborských vojáků ve spolupráci s Policií ČR, Vězeňskou službou, Sborem dobrovolných hasičů Svatý Jan nad Malší, Českým červeným křížem, skupinou odstřelovačů, průzkumným týmem, družstvem ženistů, praporním obvazištěm a příslušníky ISTAR. Četa je zasazena do území obsazeného nepřítelem, zaujímá postavení v naprostém utajení, buduje si skryté a bezpečné pozorovací stanoviště a odesílá do místa velení zprávy o síle a pohybu nepřítele. Po vyhodnocení situace dochází k plnění hlavního úkolu - přepadu nelegálního stanoviště nepřítele. Operace vyžadující utajené přiblížení, krátký a intenzivní boj, zajištění zpravodajsky cenných dokumentů a jiných informačních materiálů, které mohou sloužit jako zdroj informací o aktivitě nepřítele v prostoru. Scénář rozehry počítal i se zajetím zraněného nepřítele pro následné vytěžení informací a také s poskytnutím první pomoci zraněnému z vlastní jednotky v prostoru boje.

Komunikace s civilisty během cvičení - cenná zkušenost pro vojáky

"To, že vojáci cvičili v naprosto neznámém civilním prostoru a hlavně za běžného provozu civilistů, byl jeden z momentů, který byl pro vojáky naprosto unikátní. Cvičení bylo naplánováno bez těžké techniky a čety byly zasazovány do prostoru tak, aby mohly fungovat čtyřiadvacet hodin v terénu. Jejich úkolem bylo pozorovat nepřátelskou jednotku a na základě získaných informací přepadnout nelegální stanoviště nepřítele. Docházelo k situacím, kdy při skrytém přesunu jednotka narazila na nic netušící civilní osoby, musela s nimi komunikovat a případně vytěžit z nich informace a získat je na svoji stranu. Náš výcvik většinou probíhá v uzavřeném vojenském prostoru, kde žádní civilisté nejsou nebo je simulují zase vojáci, a právě proto, že do rozehry bylo začleněno i civilní obyvatelstvo, kdy s nimi vojáci museli komunikovat, bylo pro nás velmi cenné," říká velitel 2. mechanizované roty a současně řídící cvičení kapitán Petr Jankůj.

K četě, která prováděla přepad nepřátelské jednotky, byl přidělen jeden psovod. Během přepadu byl nasimulován útěk jednoho z nepřátel. "Zadržení probíhalo ve spolupráci s psovodem z Vězeňské služby ČR. I pro ně je tato spolupráce v terénu s jinou ozbrojenou složkou nesmírně cenná. V případě ostrého nasazení může pak tato spolupráce při výcviku přispět k tomu, že společné nasazení probíhá bez problémů, zvláště v případech, kdy o splnění úkolu rozhoduje čas a orientace v terénu s ostatními složkami IZS," vysvětluje kapitán Jankůj a dodává, že pes i psovod se museli vyrovnat pro ně s neznámými aspekty, kdy pes musel reagovat na hluk, na střelbu a trénoval tak jinou situaci, než kterou běžně cvičí při vlastním výcviku.

Příprava dala zabrat, ale stálo to za to

Jednotka Sil rychlé reakce NRF, kterou jsou v současné době vojáci 42. mechanizovaného praporu, zde cvičila jak se zkušenými vojáky - zejména se jednalo o velitele čet a velitele družstev, stejně tak se cvičení účastnili i nováčci, kteří k jednotce nastoupili před několika měsíci.

"Pro ty zkušené vojáky je toto cvičení, odehrávající se v civilním prostoru, určitě zpestřením a novou motivací vyzkoušet si drilovanou taktiku v neznámém, nesterilním prostředí s mnoha civilními aspekty. Pro nováčky je to první zkušenost, jak fungovat v týmu v nestandardní situaci. Na obou skupinách je ale znát, že k tomu přistupují s větší odpovědností a evidentně vyšším zájmem. Cenné pro ně bylo i to, vyzkoušet si nejen poskytnutí první pomoci raněnému své jednotky a jeho následný odsun na nosítkách, ale i odsun raněného zajatce k místu vyzvednutí pomocí MEDEVAC. "Ve výcviku je to určitě posune zase o kus výš," vysvětluje nadrotmistr Michal Tácha, jeden z řídícího štábu cvičení, který téměř přes půl roku akci připravoval.